Poprvé jsem se s Radošinský naivným divadlem setkal v druhé polovině sedmdesátých let na jakési přehlídce amatérských divadel v žižkovské Masarykově síni, která je dnes známá pod pojmem Žižkovské divadlo. V jedné z rolí Štepkovy hry Svadba se tehdy blýskl i Milan Markovič, ale mě soubor uchvátil především tím, jak famózně zacházel s hudbou Beatles, která v této hře hrála podstatnou roli. Od té doby jsem si už většinou nenechal ujít žádnou z pravidelných návštěv tohoto souboru v Praze.
Stanislav Štepka, výhradní autor Radošinského naivného divadla pochází stejně jako všichni původní členové souboru z malé vesničky Radošina, která leží mezi Topolčanami a Piešťany v oblasti, která byla v sedmdesátých létech známá především tím, že figurovala na seznamech UNESCO na jednom z předních míst v počtu notorických alkoholiků na počet obyvatel.
Předobrazem ke vzniku amatérského hudebního divadla byla láska a obdiv k Osvobozenému divadlu a Semaforu. Štepka hledal náměty pro své hry přímo ve svém okolí a dokonce v sousedství a začal psát hry a písňové texty plné lidskosti a laskavého humoru.
O zhudebňování jeho textů se v divadle stará Ján Melkovič, který se svými nápady přesně trefuje do celkové atmosféry divadelních představení Radošínky.
Do Prahy zajíždějí radošinští každý rok alespoň jednou a většinou přivezou i nový titul. Je důležité připomenout, že prožívají svou 39. divadelní sezónu. Nedá se tady mluvit o slabších nebo silnějších titulech. Všechny hry mají vysokou úroveň a Štepkovy herecké i autorské kvality byly svého času zúročeny i spoluprací s Jiřím Suchým a divadlem Semafor na hře Nevesta predaná Kubovi.
Některé scénáře radošinských her vyšly i knižně a záznam Pavilonu B byl dokonce za minulého režimu vydán na gramofonové desce.
Další světlou kapitolou Radošinky jsou její zpěváci. Od šedesátých let se tady vystřídala řada výtečných pěveckých osobností, ale neměly tolik štěstí jako jejich kolegové z pražských divadel malých forem. Přesto, že jim chyběla patřičná publicita, jejich úroveň vždycky byla přinejmenším stejná a tak je tomu dodnes. Taková zpěvačka, jakou je dlouholetá členka Naivného divadla Maruška Nedomová, asi u nás v Čechách není, nebo o takové aspoň nevím.
Milou raritou divadla je i jedna z původních členek souboru, paní Katarína Kolníková, které podle mého názoru může být už kolem devadesátky a stále je platnou členkou, ne-li ozdobou souboru. Všechny hry jsou napsané v záhoráckém dialektu, který je místy Českému divákovi bližší a srozumitelnější než spisovná slovenština.
Představení Štedrý divadelný večer, se kterým do Branického divadla přijeli radošinští nyní, je jakýmsi výběrem nejlepších scének a písní z historie Radošinského naivného divadla. Tímto pásmem diváky provází sám principál a zpěváky podporuje jako obvykle i živá kapela na scéně. Jsem rád, že jsem mohl společně s ostatními nadšenými diváky vychutnat dvouhodinový retrospektivní non-stop vrcholných pěveckých i hereckých čísel radošinských naivistů. V závěru se blýsknul svým pěveckým číslem taky Csongor Kassai, známý v Čechách z filmu Musíme si pomáhat. Předvedl skvělou imitaci maďarské operetní zpěvačky a hned vzápětí podpořil vytříbenou stepařskou kreací pěvecký výstup svých kolegyň.
Na takový příjemný večer, jaký Pražanům 22. února připravili radošinští, se jen tak nezapomíná a mám dojem, že v Čechách ani soubor podobných kvalit v současné době neexistuje. Vřele doporučuji všem, aby si nenechali ujít kterýkoli titul souboru, pokud budou mít to štěstí a ocitnou se poblíž jeho vystoupení.
Na závěr připomínám některé tituly z repertoáru Radošinského naivného divadla :
- Ako bolo
- Ako som vstúpil do seba
- Alžbeta Hrozná
- Čierna ovca
- Človečina
- Hrob lásky
- Jááánošííík – nyní Jááánošííík (po tridsiatich rokoch)
- Jako sme sa hĺadali
- Kúpeĺná sezóna
- Návod na použitie
- Nevesta predaná Kubovi
- O čo ide
- Pavilón B
- Pitva
- Pŕŕŕŕŕ!
- Rozprávka o tom, ako žijeme dodnes, ak sme nepomreli
- Slovenské tango
- Súpis dravcov
- Svadba
- Štedrý divadelný večer
- Tata
- Včela v zime
- Z duba padol, oddýchol si
- Zver sa píše s veĺkým Z
- Ženské oddelenie
Komentáře k článku