5. dubna divadlo Hybernia slavilo. A mělo skutečně proč. Během čtyř měsíců se dočkalo rovné stovky repríz muzikálu Golem.
Kulaté představení se konalo za slavnostní atmosféry. Ještě před začátkem diváky krátce přivítal producent muzikálu Oldřich Lichtenberg a potom již začalo 100. představení. Hlavních rolí se ten večer zhostili: Vojtěch - Petr Kolář, Rebeka - Zdenka Trvalcová, rabín Löw - Dušan Kollár, Mordechaj - Tomáš Trapl, Štěpán Skotnica - Bohouš Josef, Rozina - Hanka Křížková, Rudolf II. - Ivan Vyskočil, Mariana - Olga Lounová, Samuel - Bedřich Levý, Jakob - Jan Smigmator, Hubert - Jan Fiala, Rajče - Kristina Kloubková a Golem - Martin Kalous.
Na našich stránkách jste již měli možnost přečíst si několik recenzí o Golemovi. Víceméně souhlasím s hodnocením své kolegyně Aleny K., i já jsem si užíval skvělých pěveckých a hereckých výkonů (z menších rolí bych chtěl pochválit zejména Jana Fialu jako fanatického Huberta), obdivoval jsem kostýmy a scénu, obrovskou loutku Golema, vtipné scény s židovským obchodníkem Mordechajem, vynikající filmové dotáčky s Františkem Němcem coby Abrhámem. Ostatní filmové projekce se mi však zdály poněkud nadbytečné.
Také jsem však trpěl při nepovedných textech, příliš zjednodušujících dějových zkratkách či některých režijně nezvládnutých "tricích" jako například "proměna" Golema v Rebeku. Paradoxně nevýhodou se ukázal být 3D zvuk, opravdu rušivě působilo, když si císař užíval na jevišti s dívkami a jejich vzdechy se ke mně linuly z reprobedny za mnou.
To, že se autoři muzikálu pokusili vytvořit nový příběh, lze hodnotit jen kladně, některé pasáže však dopadly neslavně. Nejhůř to nejspíš odnesla postava císaře Rudolfa II., panovníka, který z Prahy učinil centrum Rakouska, kterého však Češi na místo vděku na konci jeho života zradili. Scénář jde ve šlépějích některých dřívějších děl, které Rudolfa zesměšňují a líčí jej jako nenapravitelného sukničkáře, infantilně naivního sponzora šarlatánů, který před řešením skutečných problémů jen vychytrale uhýbá.
Rád bych se několika slovy zmínil o hudbě. Kromě předehry, ve které jsem zaslechl ozvěny z Monte Crista, jsem ve zbylém průběhu představení nenašel žádné motivy ze Svobodových předchozích písní. Udivuje mne, že mnozí novináři, kteří dříve kritizovali Svobodovu hudbu za přílišnou podbízivost a líbivost, vyjadřují nyní nespokojenost s tím, že hudba v Golemovi je poměrně náročná a není příliš zpěvná. Osobně to spíš považuji za výhodu a hudbu hodnotím jako jeden z nejlepších prvků muzikálu, ne-li vůbec nejlepší. Obzvláště písně rabína Löwa patří k perlám představení. Doma si nyní neustále pouštím CD s písněmi z Golema, nemůžu se jich nabažit a i těm z vás, kteří jsou pevně rozhodnuti do Hybernie nezavítat, mohu koupi CD jen doporučit.
Po skončení představení Hanka Křížková poděkovala divákům za návštěvu a s nostalgií zavzpomínala na Karla Svobodu. Oznámila také velkou novinu, o Golema totiž projevili zájem v zahraničí. Muzikál navštíví město, které dobyl již Dracula, a to Moskvu!
Na závěr Petr Kolář vylosoval z diváků výherce zájezdu do Egypta od Čedoku. Na následujícím rautu se objevilo několik známých tváří z muzikálové branže, například Monika Absolonová, Radka Fišarová či Pavel Vítek, z alternací, které ten večer nehrály, pak třeba Vilém Čok.
Přejme Golemovi další kulatá výročí a hodně úspěchů v zahraničí.
Fotografie Michal Škvor a Jan Lamoš, text Antonín Krása
Komentáře k článku