Generálky muzikálu Limonádový Joe probíhaly v Hudebním divadle Karlín ve dvou dnech. První se uskutečnila 2.4. večer a druhá o den později odpoledne. Na hercích byla zpočátku znát tréma a nervozita, ale ta z nich, i díky podpoře v publiku, rychle spadla. Sama bych řekla, že druhá generálka byla přijata s větším ohlasem, a to i přesto, že její začátek měl vinou technických problémů asi půlhodinové zpoždění.
Kultovní film Jiřího Brdečky a Oldřicha Lipského, který měl premiéru už v roce 1964, zná snad každý a divadelní adaptace ho poměrně věrně kopíruje. To považuji za jeden z největších kladů inscenace. Autoři příliš neexperimentují, a tak se v divadle setkáváme nejen se stejnými postavami jako ve filmu, ale také se stejnými scénami a použito je i několik replik. Muzikál ctí ducha filmu a snaží se mu, samozřejmě v rámci divadelních možností, co nejvíce přiblížit.
Bohužel to, co lze ve filmu vyřešit střihem, nelze udělat na jevišti. Takže se v inscenaci objevuje i poměrně dost nudných a zdlouhavých míst. Naštěstí je téměř vždy nakonec rozjasní nějaká písnička, spíše hit, jako je například Arizóna nebo Whisky to je moje gusto. Antonín Procházka je zkušený režisér, který dokáže humorné situace přesně vypointovat, ale myslím si, že jsme od něj viděla, ať už se to týká činohry nebo muzikálu, lepší věci (Láska je láska, S tvojí dcerou ne..). Zde, hlavně v nově přidaných scénách, vtip občas hodně pokulhává a některé hlášky působí trapně a nepatřičně. Pochválit lze naopak režiséra za využití množství nejrůznějších triků a efektů, ať už pyrotechnických nebo ryze kouzelnických.(např. kanárek v kleci vytažený ze saka). Diváka upoutají a pobaví, představení oživí.
Ocenila bych především scénu Martina Černého. Využívá celou hloubku jeviště a jeho kulisy vytváří dokonalou iluzi prostředí Divokého západu. Obzvlášť povedený je saloon, kdy má divák pocit, že se ocitá v opravdovém baru. Vyzdvihla bych i choreografii Pavla Strouhala, a to především v začátku druhé poloviny. Na scéně se objevuje Hogo Fogo spolu s černochy. Ti se sami doprovázejí tlesky o tělo a nakonec si i zastepují. Ještě jedna velmi náročná choreografie se objevuje později na hřbitově, a to v podání tanečníků jako koster. Zde je velmi důležitá práce se světly Pavla Dautovského, které celou scénu ještě více podtrhnou a udělají ji zajímavou.
Kostýmy Kateřiny Štefkové přesně vystihují dobu i westernový styl. Jsou jednoduché, ale přesto nápadité. Hudebního nastudování, tak i aranží všech původních písní (autoři Jan Rychlík a Vlastimil Hála) se ujal Kryštof Marek, který zkrácené verze z filmu doupravil do delší podoby a několik nových písní také dopsal (např. hřbitovní song).
Nelehkého úkolu převést film do divadelní podoby se ujal Adam Novák, který je i autorem textů všech nových písní. Ty původní jsou z pera Jiřího Brdečky, Pavla Kopty, Jana Rychlíka a Vratislava Blažka.
Při předehře divák sleduje na plátně titulky s obsazením. Zde bych doporučila více zdůraznit písmo, které je poměrně špatně čitelné, ale možná, že se jedná o záměr té doby. Hned v první scéně se objevuje skvělý nápad, kdy Limonádový Joe přijíždí na scénu na živém koni. Je to určitě unikát a největší úspěch u diváků má jistě v tu chvíli kůň. Na jedné z generálek asi neunesl svoji chvíli slávy a samou trémou přímo na jevišti vyrobil ukázkový kobližek. Úklidová četa v síle jednoho indiána však tuto voňavou stopu rychle zlikvidovala.
V představení se objevují stálí herci Hudebního divadla Karlín, ale co mnohé překvapí, jsou zde i nové tváře, které dosud s tímto divadlem nespolupracovaly. Jsou to například Jiří Korn, Marek Vašut nebo Markéta Hrubešová. V muzikálu nechybí ani původní filmový Limonádový Joe Karel Fiala, který by se měl objevit v závěru každém představení v malé roli otce Kolaloka.
V roli Tornádo Lou jsme na generálkách viděli Terezu Duchkovou, která svoji roli pojala dravěji než Kateřina Brožová, která stále působila snad až příliš jemně a romanticky. V třetí alternaci hraje Tornádo Lou Markéta Hrubešová. Limonádový Joe je každý jiný. Lumír Olšovský je spíše milovník a kladný westernový hrdina. Aleš Háma bere svoji roli spíše s nadsázkou, ale i tak roli zahrál důstojně. Zuzana Norisová a Linda Rybová se na Winnifred Goodmanovou výborně typově hodí. Jejich obsazení je trefa do černého. Role Horáce Badmana alias Hogo Fogo přesně sedí na Jiřího Korna. Skýtá několik převleků a role zloducha a podvodníka je pro Korna jak vyšitá. Václav Vydra, který ho alternuje má problémy se zpěvem, ale po herecké stránce nemá chybu.
V roli Douga Badmana se objevili Martin Sobotka a Marek Vašut, u kterého bych opět bych podotkla, že hraje skvěle, ale ten zpěv. Jako otec Winnifred vynikl více Petr Kostka. Ladislav Mrkvička není moc výrazný. Bohuš Matuš se alternuje s Janem Urbanem v malé roličce Banjo Kida. Oba mají, na rozdíl od mnoha jiných, silný a znělý hlas, a tak je škoda, že si zazpívají prakticky jen jednu píseň. V dalších rolích se na jevišti objeví ještě Václav Vostarek, Mojmír Maděrič, Rudolf Kubík nebo Roman Škoda.
Sama jsem dlouho uvažovala, zda je Limonádový Joe vhodný nápad na divadelní muzikál. Vyrovnat se notoricky známé filmové podobě je totiž velmi těžký oříšek. Nabízí se i otázka, pro jaký typ publika je vlastně určen a zda dokáže přitáhnou mladé diváky. Muzikál má premiéru v Hudebním divadle Karlín 5. a 6. dubna.
Fotografie Michal Škvor, text Petra Gregorová
Komentáře k článku