V Roudnici nad Labem se konal již 6. ročník Memorial Air Show, který má v Čechách již zvučné jméno a tradici. Tento projekt vznikl v roce 1991 proto, aby si mohli piloti historických letadel z II. světové války častěji zalétat. Zajímavostí je, že se koná každé dva roky, a za tu dobu si již získal velkou oblibu jak laického i profesionálního publika, tak i u samotných letců. Tento rok přitáhl pozornost také tím, že přislíbily účast muzikálové hvězdy, ale nejen ony.
V sobotu a neděli zde mohli návštěvníci vidět takové historické skvosty, jako jsou letadla typu Spitfire, Hurricane, a letos se poprvé představil Invader. Také zde byly k vidění historické repliky letounů Nieuport a Fokker DR1 v barvách "Rudého Barona" von Richthofena.
Ze současných typů letadel to bylo L-159 Alca (známý z médií jako lehký bitevník, který si objednala naše armáda), dále to byl průlet MIG 21 z hotovosti NATO v Čáslavi, a ze sportovních letounů zde byl k vidění Z-142, L-13 Blaník a především vynikající skupina Flying Bulls - známá dříve jako Sky Box - kteří předvedli špičkovou akrobacii.
V přestávce mezi dopoledními lety a odpoledním programem vystoupilo několik populárních osobností, které zde vysvětlili divákům svůj vztah k létání. První, kterou jsem zde potkal, byla Lucie Bílá.
Ta měla čestný úkol, letět s dětmi, které si v soutěži České pojišťovny vybojovali vyhlídkový let nad městem.
Na cestě k vyhlídkovému letadlu AN-2 jsem se jí zeptal:
Vy, muzikálová hvězda a letadla, jak to jde spolu dohromady?
Docela dobře. Létání znám z nejtěsnější blízkosti. Létá samozřejmě Ondřej Soukup, a také můj zubař, který se jmenuje Michal Bufka. A navíc mám tady dva chlapy, kterým je teprve šest, ale oba se chtějí proletět, takže mi nezbude nic jiného, než letět.
A co Vy osobně a létání?
Já se nyní pokouším o řidičák, ale do toho leteckého průkazu se mi moc nechce. Jsem totiž spíše přízemní člověk.
V Johance to tak ale nevypadá.
Johanka „letí", ale až v závěru příběhu, coby duch, jako kouř.
Já si myslím, že Johanka „letí" po celou sezónu, co se hraje.
Johanka není sezónní záležitost, my už máme za sebou druhý rok a pořád se hraje, a skoro pořád je vyprodáno, což je fajn.
Děkuji za rozhovor.
Program pokračoval dál a po chvíli zde také přistál Jiří Schmitzer se svým ULL. Přiblížil divákům létání na strojích kategorie ultralehkých letadel a také o svých osobních zkušenostech a pocitech. Dále zde byl Ondřej Soukup s Gábinou Osvaldovou - podle informací z věže také přilétli letadlem. Po jeho vystoupení jsme si mohli krátce popovídat nejen o létání a letadlech:
Když jste v tom „horním moři", napadají vás tam nějaké inspirativní myšlenky do nových muzikálů?
Přiznám se, že mám s tím řízením tolik problémů, že mě žádné nenapadají.
Přináší Vám to klid, nebo je to pro Vás adrenalinový sport?
Pro mně je to takový adrenalinový klid - ten mi to přináší. Je to zvláštní, viďte?
Co plánujete po Johance?
Budu psát nějaký film, chci udělat desku Lucii Bílé a Bohušovi Matušovi, a pak si chci udělat letecké papíry na létání podle přístrojů - IFR.
Takže Vás na takovýchto show uvidíme častěji?
Ale ne, já nelítám pro lidi na přehlídkách, já jsem byl jenom přivezen jako nějaké exotické zvíře, vylezl z letadla a tím to končí.
Nejste jediný, kdo sem přiletěl. Myslíte si, že je to dnes móda, nebo se to vzhledem k přeplněnosti silnic - stává nutností?
Špatné počasí se přecpání silnic vyrovná, takže jisté to nemáte nikde.
Takže jste vždy rád, kdy sednete na zem a letadlo je v celku?
Samozřejmě.
Děkuji za rozhovor.
Mít možnost a nezeptat se dalšího člena týmu Johanky z Arku - Gábiny Osvaldové na její pocity z létání, a jaký má vztah létání a Johanka, by asi nebylo možné. Proto jsem se také zeptal, a odpověď byla následující:
Některé Vaše texty z Johanky jsou tak slavné, že často létají „éterem". Jaké pocity máte Vy, když létáte týmž „éterem"?
Já si myslím, že když létají moje texty, tak je to pro mě příjemnější, než když létám já sama. Nejsem zvláštním příznivcem létání. Tím, že můj muž létá často, tak už se přestávám bát, ale vždy mám trošku stísněné pocity - ne proto, že to letadlo řídí on, ale protože mám pocit, že do vzduchu nepatřím.
I když si myslíte, že tam nahoru nepatříte, jak na Vás působí pohled z ptačí perspektivy. Připadá Vám, že jste více nad věcí?
No to se samo s sebou rozumí. Ten pohled je nádherný, a mně se líbí i to samotné létání, a líbí se mi, když se to různě propadá - já z toho mám úžasný pocit, Ondřejovi se dělá špatně, já si strašně libuji, ale byla bych raději, kdyby to letadlo bylo na gumě. Pak bych měla z té ptačí perspektivy lepší pocit, mnohem víc bych si to užila.
Užíváte někdy svých pocitů pro náměty svých písní?
Pravda je, že již někdo napsal píseň „Já si létám, já se vznáším", takže se už na to nechystám. Ale ještě jsem to nezkusila, možná jste mi dal dobrý tip.
Děkuji za rozhovor.
A pak se už zase jenom létalo. Úspěšně přistála i Lucie Bílá s dětmi, předváděla se další zajímavá letadla. Jiří Smitzer odlétal ve svém ULL, Lucie Bílá odjela svým mercedesem, a Ondřej Soukup s Gábinou Osvaldovou prostě zmizeli. První letecký den pomalu končil, diváci si ještě prohlíželi stojánku se statickými ukázkami, a pomalu se rozjížděli do svých domovů. 6. ročník se dle mého soudu vydařil, a na zítřek se prý ještě vybere počasí.
Ptal se a zpracoval Michal Škvor
Spolupracoval Martin J. Polák
Komentáře k článku