Muzikál Andílci za školou bude mít za nedlouho v pražském Divadle Broadway svou premiéru. Své první představení měl na tiskové konferenci v Divadle Hybernia, kde zároveň proběhl doplňující konkurz do vedlejších rolí. V závěru konference však bylo konstatováno, že logo a fotografie nejsou to, co by měly být, a proto bylo rozhodnuto, že se budou fotit nové fotografie - jak do programu, tak podpisové karty, a samozřejmě i společné foto na plakáty a billboardy. Pouze pár vybraných novinářů - mezi kterými jsme nemohli chybět ani my - se dostalo na tuto speciální akci.
Konala se v Harley baru na Praze 5, kde už od dopoledne probíhaly přípravy - výběr oblečení, líčení, samozřejmě i příprava scény včetně výběru motocyklu, který si zahraje také. Když jsem dorazil, byly přípravy již v plném proudu, přesto trvalo ještě hodinu, než se začalo fotit. Fotograf Michal Matyáš postavil scénu, ďábelští Andílci vstoupili na plac i s Pepou Vojtkem, a už cvakaly spouště fotoaparátů (i když hlavní fotograf ještě nezačal fotit). Jak se však vedle Pepy tvářit rokersky, když on sám je rockerem každým coulem?
A tak se znovu a znovu upravovala scéna, ladily se detaily, měnily výrazy, upravoval make-up, přemísťovaly se světla… zkrátka se pracovalo a vytvářelo na tom, aby vše bylo pokud možno ještě lepší. Když bylo skoro vše dokonalé, vznikla finální série snímků z tohoto prostředí. A nakonec se Angee, Nikola, Míša, Vendy a Tereza vyfotili jako skutečné hvězdy na svoji vlastní podpis kartu. A samozřejmě i společnou skupinovku, když je jich 5Andílků.
Po krátké poradě se přesouváme do soukromé malé podzemní garáže - o rozloze asi pěti velkých obýváků - kde bude vznikat další série fotografií. Michalovi se záběr nezamlouvá, a tak se přestavuje technika i skupina. "Ještě to není ono…" říká fotograf. Pak vymyslí, že všichni kromě učitele budou skákat do vzduchu. A tak - i když to moc nejde, udělat výskok skutečně společně - se skáče, výská, křičí, směje a šklebí tak, aby výsledný snímek byl co nejzajímavější.
Focení se blíží ke svému závěru. Technika se pomalu balí, lidé se převlékají do civilu, a za chvíli není po rokerkách, které zanedlouho uvidíme, ani vidu, ani slechu. Zůstala tu jen děvčata, která řeší obyčejné problémy (kam jsem si dala rtěnku), oblečení (kde mám moje triko), vzhled (fakt mi to sluší), kluky (ty jo! fakt?), muzikál (už se hrozně těším) i Pepu (byl fakt hustej). Rozcházíme se do nedělního dne, někdo spěchá do města na nákupy, jiný zase k obědu doma. Zanedlouho uvidíme, jak se focení povedlo.
Komentáře k článku