Mnoho muzikálových nadšenců určitě očekávalo listopadovou novinku Městského divadla Brno s napětím, vzrušením a očekáváním. Je řeč o oblíbeném muzikálu Jekyll & Hyde, jehož první uvedení mělo v Praze derniéru v roce 2007, kdy jeho návštěvnost bohužel nebyla příliš velká. Ač se mnoho fanoušků snažilo derniéru oddálit, byla sepsána i petice, nepovedlo se. A teď, čtyři roky od pražské derniéry MDB uvedlo do České republiky Jekylla v novém kabátě znovu.
Pro muzikál Jekyll & Hyde byla předlohou novela Roberta Louise Stevensona Podivný případ dr. Jekylla a pana Hyda. Dnes je známý a uváděný v mnoha částech světa. Namátkou uvedu například Německo, Španělsko nebo třeba Austrálii.
Komu vděčíme za muzikálovou podobu Podivného případu? Krásnou hudbu složil Frank Wildhorn, neméně důležitý scénář a texty zpracoval Leslie Bricusse. Viděla jsem jak pražskou verzi, tak i broadwayskou. Proto jsem se nemohla dočkat, až zhlédnu i tu nejaktuálnější – brněnskou, samozřejmě s živým orchestrem, bez něhož si tento úžasný muzikál nedokážu představit.
V díle se nám jako hlavní postava představuje doktor Jekyll, který svůj život zasvětil výzkumu transcendentální medicíny. Léta provádí řadu pokusů a pokouší se přijít na to, jak od sebe oddělit dvě protichůdné existence – dobro a zlo. My se s ním setkáváme ve chvíli, kdy plánuje svůj nejdůležitější experiment vyzkoušet na živém člověku. Záměr se mu ovšem nepovede, protože správní rada nemocnice je zásadně proti. Jekylla se tedy snaží ukonejšit a povzbudit jeho budoucí manželka Emma Carewová a přítel John Utterson.
Jekyll se však odhodlá k zásadnímu kroku - vyzkouší experiment sám na sobě. Po požití preparátu se mění v Hyda, krutého tvora, který se brzo začne bavit zabíjením v uličkách Londýna. Začne se zajímat i o Lucy Harrisovou, prostitutku, s níž se Jekyll setkal. Zatímco Hydův vliv sílí, Jekyll začíná nad transformacemi ztrácet kontrolu a uvědomuje si, že ohrožuje nejen svůj život, ale i životy ostatních. Aby toho nebylo málo, Lucy se do Jekylla zamiluje a Emma je nešťastná jak ze špatného stavu svého snoubence, tak i z možnosti, že ji Jekyll už nemiluje. Jak vše nakonec dopadne? Na to se běžte podívat do divadla.
Je dobře, že každá ze tří verzí, které jsem viděla, je trochu odlišná. Změny se objevují hned u postavy Hyda. Ne každý by si myslel, že tato osoba jde ztvárnit různě, ale je tomu tak. Zatímco Petr Gazdík Hyda nepojímá příliš brutálně, ale spíš jako inteligentního nebezpečného zvrhlíka (popisuje ho jako člověka, který se chová zle, a ještě ho to těší), Marian Vojtko se více kloní ke „skotačivě-bláznivé“ kruté formě a třeba ve vídeňské verzi Thomas Borchert pojímá Hyda až zvířeckou formou. Ztvárnění této role má mnoho podob, a to se mi líbí. Navíc žádnou muzikálovou verzi Hyda nejde označit za špatnou, u každého diváka se individuálně rozhodně, které ztvárnění je mu nejbližší.
Petr Gazdík tedy Hyda, jak už jsem napsala výše, ztvárňuje jako inteligentního muže, který se rád mstí, vraždí a baví se tím. Což ale většinou divákům moc nevadí vzhledem k charakteru zavražděných postav. Je také hned jasné, že Gazdíkův Hyde nesnáší pokrytectví, neboť ho hojně vyčítá členům správní rady, které potom povraždí.
Pěvecké party Gazdík odzpíval dobře, herecky byl pro mě o něco slabší. Mám raději krutější a děsivější ztvárnění Hyda, a to jsem u Gazdíka nenalezla. Při konfrontaci jsem uvítala pohybovou změnu, kdy se místo stereotypního pohybu doleva, doprava a zase zpátky, Jekyll/Hyde otáčel do všech stran.
Na rozdíl od pražské verze se Hyde neštítí ani sprostších výrazů. Ale po textové stránce rozhodně nedojde jen na pár připsaných slov navíc – texty jsou totiž úplně jiné. Překladu se zhostili hned tři lidé: Petr Gazdík (který si vedle hlavní role postaral ještě i o režii), Karel Škarka (můžete ho vidět jako Johna Uttersona) a Jan Šotkovský (zároveň dramaturg tohoto představení). Je to velmi zvláštní pocit, znát pražskou verzi poměrně dobře a přesně, a poté zhlédnout představení v tomto směru úplně jiné.
Ač budu brněnskou verzi porovnávat s pražskou, upozorňuji předem, že pražská verze byla sice první v České republice, ale to neznamená, že ji považuji za nadřazenou té brněnské. Neplatí ovšem ani opak. Přirovnala bych to k filmu s dabingem - v některých místech je dabing lepší než originál, v jiné části je to naopak.
Možná se ptáte, proč taková změna v jednom z nejdůležitějších aspektů představení. Petr Gazdík se nechal slyšet, že v pražské verzi nebyla taková dramatická a věcná sdělnost, jakou by si s kolegy přáli, a proto se rozhodli k celému přepsání, a ne jen k úpravě. Pokud jste neviděli pražskou verzi, texty vám přijdou povedené. Pokud jste ji viděli, při prvním zhlédnutí té brněnské si budete nejspíš v duchu zpívat pražský text a porovnávat. Texty si samozřejmě zachovaly své sdělovací poselství, ale ve slovech se rapidně lišily:
Pražská verze | Brněnská verze |
Zvířata v zoo se nesmí rvát Chtíč, tahle sžíravá touha A já A já vím a já vám Dnes už vím, že se život má žít! |
Divoká zvířata v kleci žijí Z chtíče teď šílím v extázi Dnes chci Už vím jak žít Krásné je cítit jak vládne noc! |
Jako zajímavost mohu uvést, že je muzikál díky novým textům o něco vtipnější a divák se párkrát pousměje. Příkladem je vražda bohaté a vlivné Lady Beaconsfieldové, členky správní nemocnice sv. Judity, která rozhodně není taková, jakou ji ostatní vidí. K laskavosti, štědrosti a pomoci bližnímu má totiž daleko, ač se snaží, aby to tak nevypadalo a ona mohla stále veřejně vystupovat pod maskou všeobecného blaha.
Pražská verze | Brněnská verze |
Hyde: Drahá Bestie, na Vašem místě bych nenosil drahé diamanty na ulici. Nikdy nevíte, co se může stát. Nevím, jak zní Vaše poslední vůle, ale já ten náhrdelník s Vaším dovolením věnuji na dobročinné účely. Malý dárek od zesnulé Lady Beaconsfield. (Dává šperky žebrákovi) |
Hyde: Tak! A teď se podíváme na tebe, Lady Beaconsfieldová: Prosím! Hyde: No ne?! To je asi poprvé, co ti něco takovýho vyšlo z pusy, ty pokrytecká svině! |
Pár dalších textů bylo přidáno a pár odebráno. V představení se neobjeví píseň „Práce a jenom práce“, ale zato uslyšíte dvě písně, které nezazněly ani v pražské, ani v broadwayské verzi. Občas jsem se nemohla zbavit dojmu, že texty chtějí být za každou cenu jiné, a tak na rozdíl pražské verze (kde byla například věta Slovo já mám poslední, nebo Takový já jsem), byla alespoň drobná změna (Slovo mé je poslední, nebo Takový jsem já). Ale to byl nejspíš záměr.
Některé texty byly více výstižné, jiné naopak méně. Simon Stride, ctitel Emmy, se na zásnubách projeví razantněji a více do něj vidíme - je to muž okouzlený Emmou a díky tomu nenávidí Jekylla, zatímco v pražské verzi z jeho textů vyznívá hlavně starost o Emmu. Naopak v písni „Štít“ (název pro pražskou verzi, v originále „Facade“ – fasáda, pozlátko), se zpívá o tom, že každý má svou masku – svůj štít, za který se rád schová, s kterým se rád přetvařuje. Nahrazení slova štít slovem styl už není tak výstižné.
Pražská verze | Brněnská verze |
Ženy: Kterou skrývá |
Spider: Znáte důvod? |
U hudby se také dočkáme změn, ale ne tak obrovských. V muzikálu totiž figuruje rozšířená orchestrace vídeňské verze Jekylla, ve které je Caspar Richter šéfem hudebního nastudování. Ujal se ho i zde a zastává s dvěma kolegy i funkci dirigenta.
Po zhodnocení hlavní role zhodnotím ještě Emmu a Lucy. Ani jedna z nich mě neurazila, ale ani vyloženě nenadchla. Viktória Matušovová coby Lucy předvedla dobrý herecký výkon, zpěv ne vždy zvládala. Její Lucy byla plná odhodlání, naděje a víry v lepší život. Působila také trochu smělejším dojmem, neboť díky přepsaným textům v této verzi Hydovi tyká, což hned působí více nebojácně.
Emma Hany Holišové v blonďaté paruce také občas tápala ve zpěvu, herecky mě stejně jako Viktória přesvědčila víc. Ztvárnila něžnou a přesto pevnou ženu ve svých zásadách a odhodlání, která stojí při Jekyllovi až do samého konce, ať se děje, co se děje.
Všichni tři hlavní představitelé ještě rozhodně mohou své výkony vylepšit a já jim držím palce. Z dalších menších rolí mě zaujal pasák Spider Jiří Mach. Pouze mi vadilo, že jsem si ho jednou dokázala splést s Hydem, díky podobnému kostýmu i chování. K představitelům dalších sólových rolí nemám téměř žádné negativní poznámky. Jen představitelce Lady Beaconsfield Haně Horké, nebylo při ve zpěvu vždy rozumět. Company výborně doplňovala scény, nebo tančila podle choreografie Lucie Holánkové.
Scéna se Chritopheru Weyersovi velmi povedla. Jsou hojně využívána propadla a jezdící plošiny.
Zatímco pražská verze scény Lucie Loosové sází na velkolepost, nebo naopak na zjednodušenou scénu (broadwayská verze by ale v tomto vyhrála na celé čáře), Weyersova scéna odlišná svým přístupem. Neklade důraz na monumentálnost, ale ani není příliš zjednodušená. Jako příklad uvedu scénu v baru „Červená krysa“. Zatímco v pražské verzi při této scéně vyjíždí malé pódium s Lucy a lehkými dívkami do baru, kde sedí početná company, brněnská verze má „Červenou krysu“ zmenšenou, ale zase je zajímavější v tom, že herci do podzemního nevěstince sestupují po schodech do propadla, které s barem posléze vyjede nahoru.
Brněnská inscenace Jekylla není tak nápaditá jako pražská verze. Už neuvidíme zapálenou dlaň Hyda, zvětšovácí sklo a síť v laboratoři, hořící tělo biskupa, Lucy už nebude při svém prvním vystoupení v baru kouřit. Ani její smrt už není tak děsivá, ale vzbuzuje pobavení. Nepočítala jsem s tím, že by Brno okopírovalo nápady od Prahy, ale čekala jsem něco úplně nového. Odlišnosti od broadwayské a pražské verze se zde vyskytují, ale ne ve smyslu nových, dechberoucích nápadů (třeba na způsob zapálené dlaně), což je škoda.
Ke správné atmosféře představení neodmyslitelně patří světelný design, který vytvořil David Kachlíř a velmi pěkné kostýmy Andrey Kučerové.
Zaujal mě jeden nelogický moment. Poté co si Hyde poprvé uvědomí sám sebe, opouští laboratoř se slovy: „Zapomněl jsem zhasnout,“ a imaginárně plivne na laboratorní pult, který začne hořet.
Pokud pražskou nebo broadwayskou verzi muzikálu znáte dobře, v představení si určitě všimnete pár rozdílů. Jedním z mnoha je například to, že zatímco na samém začátku muzikálu v pražské verzi nacházíme Jekylla rovnou v nemocnici, v broadwayské verzi plní na začátku komentátorskou a vypravěčskou úlohu John Utterson a sir Danvers Carew, v brněnské verzi k nám promlouvá hlas Jekylla. Místo aby šla zraněná Lucy za Jekyllem, on jde za ní atd.
Rozhodně bych doporučila koupi programu k představení. Stojí sto korun (stejná cena jako v divadle Hybernia a Broadway nebo Karlín atd.) a je nabitý informacemi. Naleznete zde životopis autora knižní předlohy R. L. Stevensona, ale i Franka Wildhorna, rozhovory, fotografie a další věci, které by vás mohly zajímat. Ale asi tím nejpodstatnějším je kompletní libreto i mluvené texty! Díky tomuto programu jsem měla možnost vypsat příklady změn textů, za což děkuji.
Co říci nakonec? Z představení budete nejspíš odcházet spokojeni, otázkou však je, zda budete tuto inscenaci chtít vidět znova. Mohu říct, že já ano. Už jen kvůli tomu, abych mohla porovnat alternace.
Komentáře k článku
Vážení, ve čtvrtek 17.11.2011 jsme s kolegou cestovali z Prahy do Městského divadla v Brně, na odpol.předpremiéru muzikálu Jekyll a Hyde.Úroveň brněnských muzikálových inscenací známe, prakticky žádný zde uváděný muzikál nás nezklame.Nyní musíme opět konstatovat, ano takto se musí u nás dělat muzikál na vysoké (i evropské) úrovni.Víme o čem píšeme, za muzikálem jezdíme nejen po naší republice ale i např. do Španělska, Německa, Rakouska i na londýnský West End.Nechceme se pouštět do obsáhlé recenze ještě před premiérou Jakylla a Hydea.Ale hluboce smekáme před tvůrci muzikálu, hlavně režisérem Petrem Gazdíkem (hrál současně a to výborně i hlavní roli).Od prvních tónů i scény je ihned jasné, že půjde o mimořádně zdařilé provedení tohoto světového muzikálu.Režie, práce se světly, scéna, kostýmní výbava, hudební orchestrace a provedení, pěvecké nastudování a celkové i technické nazkoušení muzikálu nemělo chybu.(přitom šlo o druhé veřejné předvedení!!!)Závěrečný standing ovation si všichni 100% zaslouží!Díky za nádherný muzikálový zážitek.Škoda, že v Praze na stejné úrovní nemůžeme zažít něco podobného.Bohužel i nový pražský "Quasimodo" se musí v celkovém srovnání dost stydět.Neváhejte a jedte do Brna se na Jekylla podívat, určitě nebudete litovat!Honzy a Janek
Jojo v DB to dřív bylo emotičtější, když Monička Absolonová zpívá skoro se slzami v očích Kleopatru nebo Angeliku. Nebo, když Dasha se Zbyňkem Fricem předvádějí dokonalý pár Angeliky a Peyraca - to mi to divadlo připadalo ještě plné emocí a divadelního chtíče. Bohužel, ty kteří umí DB přestalo obsazovat a nevím, ale teď ty věci mi připadají strohé a nijaké s občas nějakým malým kýčem (např: v Katovi kolečkové brusle)
Vždy se snažíme o vyvážený pohled. I když se jedna jeho strana nemusí někomu líbit. Ale to je život.