První čtyři měsíce roku 2009 jsou za námi a my máme prostor k malému ohlédnutí a hodnocení chodu MusicalNetu na novém systému. Po "prvních 100 dnech" si přes 15 tisíc unikátních uživatelů otevřelo víc než 100 tisíckrát naše články, jejichž celkový počet se blíží 600. Postupně přicházely mnohé nápady na vylepšení našich stránek po obsahové i technické stránce, souběžně s tím samozřejmě vznikaly i další nové články. A věru bylo o čem psát: Dracula, Chicago, fanklubácká Kleopatra na Broadwayi i u Salesiánů, Mona Lisa, Bídníci a Evita v Brně, do Prahy dorazily show Abba a Thriller, vrací se Šachmat a Nikita, do Plzně dorazila Vévodkyně z Chicaga a proběhlo tradiční vyhlášení cen Thálie.
Bohužel nás od smysluplné činnosti zdržovaly slovní útoky a nařčení na veřejných fórech ze strany konkurenčního serveru Musical.cz, který od loňského roku vytvářejí Ondřej Doubrava a Pavel Košatka. Jako vyjádření našeho postoje k celé záležitosti vznikl editorial, který právě čtete.
Spouštěcím momentem byl pravděpodobně změněný úhel pohledu našich kolegů: zatímco dříve nám (oprávněně) vyčítali, že jsme pomalí s vystavováním článků, po přechodu na nový systém však sami zjistili, že začínají zaostávat a rychle otočili s tvrzením, že "nejde přeci o rychlost". Což je samozřejmě velký omyl (jejich), jde o kvalitu článků i jejich aktuálnost.
Ze začátku jsme se snažili domluvit se na určitých formách spolupráce. Bohužel kvůli nečestnému jednání Ondřeje Doubravy byla jednání ukončena. Poté následovala delší veřejná diskuse na fóru, kde jsme si se střídavými úspěchy zasazovali zásahy různé intenzity. Jediným pozitivním závěrem byl definitivní závěr, že se nechceme spojit pro názorovou rozdílnost a nefér jednání. Vždy jsme se o konkurenčním serveru vyjadřovali slušně (viz např. Editorial č. 6), informovali jsme o jejich úspěších (tedy vlastně jim dělali reklamu). Za to jsme se dočkali toho, že na nás veřejně hází špínu.
Připadá nám, že se Ondřej Doubrava velmi profesně i lidsky snížil. Kdysi jsme spolu vedli krátce komunikaci (ještě před spojením s Pavlem Košatkou), ze které posléze vyplynulo, že každý máme svůj úhel pohledu a styl práce, kterého se chceme držet. Ale zároveň jsme si řekli, že si práce toho druhého vážíme. Čas trhnul oponou a vše je jinak. Jeho jindy břitké recenze se změnily na chvalozpěvy všeho, co se v muzikálu vyskytuje. Jako by se rozhodl ignorovat úroveň ve světě, téměř vše v Čechách a na Moravě je výborné.
Tento úhel pohledu může být vnímán dvěma rozdílnými způsoby: buď je o tom, co píše, pevně přesvědčen (což při různorodé kvalitě různých částí muzikálové scény je přinejmenším podivné), nebo je to snaha zavděčit se všem najednou - divákům i realizátorům (pak je to pochopitelné, ale profesně tragické).
Pavla Košatku jsem na webu potkal, když hledal své vrstevníky na vytvoření nového muzikálu. Potud by bylo vše v pořádku nebýt několika věcí, které mě donutily reagovat. Prvním bylo defilé funkcí a úloh, které si přidělil, druhým fakt, že nepotřeboval mít na nic smlouvy a třetím skutečnost, že jeho projev byl... řekněme nevyzrálý a plný pravopisných chyb. Měl i další stránky, kde uveřejňoval články o muzikálech, a to opět s hrubkami. Jeho reakce na výtku, že psaní i/y musí ovládat již žáci 6. třídy ho vedla k arogantní reakci "když se ti to nelíbí, tak to nečti". Pak na scénu vstoupil Roman Janouch, který jediný dokázal Pavla Košatku přesvědčit, aby si ty hrubky a stylistické chyby opravil. Chyby se tak sice opravily, ale arogance zůstala.
V době činnosti původního webu jsem dlouho vysvětloval Jakubovi Zahradníkovi a Petru Košařovi, proč dávám do článků tolik fotek ("stačí přeci dvě až tři" říkali), až jsem je přesvědčil, a tak jsme byli první (minimálně v republice), kteří využili možností internetu a své články založili na fotkách a dalším multimediálním obsahu. Tento model (stejně jako copyright ve fotkách) jsem dále rozvíjel na našem serveru.
Když v roce 2008 Ondřej Doubrava a Pavel Košatka své muzikálové projekty spojili, nejprve dělali čistě textový obsah, poté malé galerie pod článkem a nakonec převzatý model z našeho serveru, tedy fotky "cik-cak" přímo v textu. Takovéto uznání vždy potěší! Stejně jako fakt, že když před půlrokem tvrdili, že vše zvládají sami dva, letos již začínají spolupracovat s dalšími přispěvateli.
Názor Ondřeje Doubravy, že by měl existovat jen jeden muzikálový server, je nejen směšný (zrušení konkurence?), ale navíc je od něj nefér, pokud jej vyslovuje obecně a neříká přímo, že tím má na mysli, že jediný by měl být ten jeho. Dva rozdílné přístupy k článkům umožňují našim čtenářům udělat si přesnější obraz o muzikálové scéně. O tom, že se při práci na stejné téma u dvou zpravodajských serverů dá jednat i slušně, je možno zmínit server Musical-opereta.cz, kde si především ceníme vysoké fundovanosti článků a velmi přátelského přístupu.
Dále bych si přál více slušnosti, trochu více respektu a méně vágních narážek - myslím, že doba existence našeho serveru, rozsah článků a rozsáhlý archiv fotografií si to zaslouží a mluví jasnou řečí. Stejně jako když píšeme my, tak se dokážeme přesně vyjádřit, proč se nám daná složka jeví jako méně povedená. Jestlipak se to naučí i konkurence, když má potřebu se o nás stále otírat?
Závěrem bych chtěl požádat naše čtenáře, aby nám dávali pod články najevo své názory. Jedině tak můžeme svůj přístup modifikovat tak, abyste vy, naši čtenáři, měli z našeho přístupu co nejvíce prospěchu. Pro zajímavost: server podobně širokého zaměření nemá ve světě obdoby. V zahraničí se dají najít spíše úzce zaměřené weby (na konkrétní muzikál, herce, produkci).
Na závěr se mi vybavila myšlenka, kterou lze v pozměněné formě vyjádřit takto: Každý web si zaslouží, aby existoval, pokud si najde své návštěvníky.
